Jídlo k výpravám do přírody nezbytně patří. A potřebujete-li energii na šplhání do kopce s těžkou krosnou na zádech, ve které si nesete vše potřebné na příštích 10 dní, tak se z otázky co s sebou vzít stává rázem záležitost životně důležitá.
Vyrážet na čundr po naší vlasti je velice snadné. Většinou je to na pár dní, stále se pohybujete v okolí civilizace (= obchodů) a když něco dojde, prostě se to dokoupí. Člověk také tolik neřeší váhu zavazadla. Když je hezké počasí, není třeba tahat stan, zkrátka složíte hlavu pod hvězdami a když se počasí zkazí, zamíříte nejbližším spojem k domovu. Během takovéhoto čundru si můžete klidně dovolit zorganizovat i poměrně důstojnou narozeninovou oslavu.
 |
| Narozeninová snídaně na čundru po Křivoklátské vrchovině |
 |
| Narozeninová oslava na čundru k Ádiným šestým narozeninám |
|
|
Jinak tomu ovšem bývá v horách, zejména v zemích na východ od naší domoviny. Mé zkušenosti se týkají převážně Rumunska, které se stalo mojí oblíbenou destinací. Nejbližší civilizace je tu vzdálená třeba i několik desítek kilometrů a sortiment v místních hospodo-obchodech není právě široký. Co s sebou nemáte, to zkrátka není a nemůžete s tím počítat. Stan je základ, oblečení do tropů i do sněhu mít zkrátka musíte, protože obzvláště ve vyšších nadmořských výškých se počasí může v minutě změnit a během jednoho dne tak klidně prožijete všechna čtyři roční období, včetně letní bouřky a sněhové vánice. Ale upřímně řečeno, oblečení s sebou berete skoro stejně, když jdete ven na víkend, jako když jedete do hor na 14 dní. Počty se budou lišit většinou jen ve spodním prádle. A co se týče váhy, je tato nezbytnost také vcelku zanedbatelná. Klíčovým se tedy stává jídlo a pití.
Poznámka: Zatím stále ještě na úvod svého příspěvku podotýkám, že nejezdím do hor na vlastní pěst, ale s mým oblíbeným Kudrnou. Věřím však, že minimálně 90% mých tipů je platných i v případě výpravy na vlastní pěst.
Moje první velké cestování s plánováním potravy se konalo v roce 2011, kdy jsme se sestřičkou vyrazily do rumunského pohoří
Trascău. Přípravy to byly poměrně složité a to jsme si to velmi zjednodušily tím, že jsme díky organizované výpravě nemusely řešit trasu našeho putování, do mapy za nás koukal zkušený průvodce, který navíc věděl, kde bude možnost možná něco malého dokoupit, kde bývá k sehnání pečivo a kde je v blízkosti pramen, u kterého můžeme svlažit hrdlo a doplnit zásoby vody. Ale ačkoliv je tato balkánská země nádherná, je stejnou měrou i divoká a kde byla loni řeka může být jen vyschlé koryto, kde byl pramínek může být jen smradlavá loužička pokakaná od krav a kde minulý rok měli chleba, prodávají letos jenom pivo... (vše vlastní zkušenost).
 |
| Hospodoobchod, kde měli prodávat chleba... a bylo jen pivo. Tak jsme jim ho za trest vypili! (Rumunsko, Trascau 2011) |
Ale zpět k přípravám. Sedly jsme si s Kájou nad prázdný papír a rozepsaly jsme si jídelníček. První den - oběd, svačina, večeře. Druhý den - snídaně, svačina... a tak dále. Prioritou bylo ušetřit každý gram váhy, prostor v batožinách a přitom mít dost energie na zdolávání zkopců a dokopců s více než dvaceti kily váhy navíc. Sice jsme se v té době už stravovaly poměrně zdravě, ale nenapadlo nás hledat řešení, jak své stravovací návyky dodržet i v horách a tak jsme zvesela nakoupily "Dobré hostince", polévky z pytlíku, nějakou tu konzervu s kuřecím jakožemasem a ke snídaním pečivo na prvních pár dnů a poté instantní ochucené ovesné kaše. Svačiny jsme odbyly různými příchutěmi müsli tyčinek. Hlady jsme tam tedy neumřely, to je pravda, ale co si pamatuji z této výpravy jsou tvrdé těstoviny s práškovou omáčkou v jejich záhybech, polévky z pytlíku, kde chuť obstarávají jen glutamáty a se surovinou uvedenou na obalu to má pramálo společného a přeslazené ranní kaše s náznaky jakéhosi sušeného ovoce. Místo i váhu jsme sice celkem ušetřily (místo především tím, že jsme všechny pytlíky před odjezdem propíchávaly jehlou, aby z nich utekl vzduch), ale žádné velké debužírování to tedy nebylo. Nutno podotknout, že tato cesta byla však už tehdy prosvětlena okamžiky, které můj mlsný jazýček a lačné chuťové pohárky stále ještě uchovávají v paměti...
Prvním z nich bylo občasné zpestření jinak na vlákninu a čerstvé vitamíny chudé stravy, uzobnutím červených a modrých bobulek. Bohužel brusinkové a borůvkové keře se v okolí našich nocovišť nevyskytovaly a tak jsme si jimi nemohly zpestřit ranní kaše, ale během dne přišly vhod. Občas jsme jimi ochutily i vodu, ale do té jsme si spíše trhaly divokou mátu a mateřídoušku. Také jsme potkali párkrát hospodoobchodů. V blízkosti těchto zařízení se však vždy ukázalo, že hlad je vlastně jen převlečená žízeň a tak jsme vyplenili zásoby piva a ostatní nás příliš nezajímalo (ono se stejně většinou jednalo jen o staré, ne právě chutně vyhlížející sušenky a sem tam nějakou konzervu).
 |
| Stravování v Rumunsku 2011 - kuřecí soté v konzervě, Dobrý hostinec... kulinářský zázrak se nekoná (Rumunsko, Trascau 2011) |
Nezapomenutelná však byla snídaně u soutěsky Cheia, kde jsme si s Kájou daly chléb získaný předešlého dne v klášteře u jeptišek s tofu pomazánkami a k tomu jablíčko, které jsem utrhla při putování předchozího dne ze stromu. Šťavnaté plané jablko by bylo asi vrcholem celého zájezdu, když bychom o den později nepotkali pojízdnou prodejnu v dodávce. Nepamatuju si, co všechno jsme si tam koupily, ale přesně si vybavuji, že jsem stála ve frontě s kudrnovským slovníčkem a opakovala si "pátru rošje". Ačkoliv mi google překladač zarytě tvrdí, že rajče se rumunsky řekne
tomată, já jsem dostala od prodavače čtyři obrovská a nádherně zralá rajská jablíčka a i s odstupem šesti let mohu svědomitě napsat, že jsem lepší nikdy v životě nejedla.
 |
| Nejlepší rajská svého života bych od tohoto pána tedy nečekala... (Rumunsko, Trascau 2011) |
 |
Nejlepší snídaně v Rumunsku 2011 - chléb od jeptišek, tofu paštičky a plané jablíčko od cesty (Rumunsko, Trascau 2011)
|
Další výprava do Rumunska o rok později se stále ještě nesla ve znamení dobrých hostinců (tedy těch pytlíkových), ale už jsme se jim snažili dát alespoň nějakou tu chuť. To jsme na vymýšlení byli už tři, ale uvařit co nejúsporněji (rozumějte, jde o úsporu váhovou, objemovou a také o přesné zkalkulování, jak dlouho vydrží bomba ve vařiči) pro dvě baby a jednoho chlapa pokud možno v jednom ešusu rozhodně není nic snadného. Karel (výpravčí, kterého si má sestra našla na nádraží) s sebou nesl na batohu přidělaný pórek s tím, že to je nejepší věc na čundry. Nápad to nebyl špatný, ale vysloužil si tím přezdívku a chudák ségra, ačkoliv v tom byla nevinně a žádný pórek na krosně nenesla, stala se pro všechny členy naší výpravy jakožto jeho družka paní Pórkovou.
A čím že jsme tedy naše práškové pytlíky zpestřovali? No... opět hlavně pivem:)
 |
| Polské pivo v rumunském pohoří Retezat (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
| hodně piva... :) (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
Ale nebyl to jen tekutý chléb, který vylepšoval naše jídla. Karel měl s sebou lahvičku chilli omáčky, bez které by nedal ani ránu, o
pórku jsem se již zmínila a kromě toho jsme si v krosnách nesli parmezán,
sušená rajčata, semínka, malou lahvičku olivového oleje a také trošku té zeleniny a ovoce. Na prvních pár dní nám zpestřoval stravu ještě uzený tvrdý sýr. Kedlubna a
jablka sice nejsou právě z nejlehčích a nejskladnějších, ale zase dlouho
vydží a za těch půl kila navíc to zkrátka stojí. Také jsme téměř denně
procházeli borůvkovými lány a tak jsme se stále pásli.
 |
| Jedna taková snídaně v trávě (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
O borůvky rozhodně nebyla nouze (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012)
|
 |
| Pan Pórek vaří večeři (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
| Jeden z kulinářských počinů. Pytlík tvrdých těstovin s blemcavou uměle dochucenou omáčkou vylepšený o sušená rajčata a nakrájený parmezán (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
| Nouzová polévka přišla vhod, když nám byla zima a chtěly jsme se nasytit před zdoláváním nejvyššího vrcholu nalehko (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
| Pan Pórek a jeho milované chilli (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
| Likvidování zbylých zásob poslední večer v horách - směs semínek opražených na olivovém oleji - luxusní to krmě (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
V roce 2014 jsem se do Rumunska vypravila potřetí. Tentokrát s mužem svého srdce po boku a s přesvědčením, že jíst na cestách se dá i v souladu s našimi běžnými stravovacími návyky, aniž by to mělo velký dopad na velikost či váhu zavazadel. A jaké že je to naše stravování? S ohledem na Jirku jíme bezlepkově, já jsem zase téměř bezmasák (výjimkou jsou občasné ryby), když peču buchtu, místo cukru přidávám rozmačnaký banán nebo nastrouhané jablíčko, případně trochu medu, do každého jídla cpu spoustu semínek a mořských řas, abych doplnila veškeré potřebné živiny do našich těl. Den bez ovoce a zeleniny si ani jeden neumíme představit. No a teď vyražte na 10 dní do hor, aniž byste ustoupili ze svých stravovacích návyků a měli stále dost síly...
Přiznávám, že tentokrát plánování jídelníčku a balení potravin zabralo více než jedno odpoledne, ale stálo to za to.
A jak jsme se tedy stravovali?
Snídaně:
Snídaňový balíček obsahoval na každé ráno směs instantní kaše (míchala jsem různé poměry pohankové, rýžové, jáhlové, kukuřičné), ve které byly nasypané oříšky, semínka a troška třtinového cukru. Doma sladíme sirupem, medem a nebo jen ovocem, ale jelikož čerstvé ovoce v horách zkrátka většinou nemáte a přitom si tělo sacharidy k výkonu žádá, pak byla tato možnost nejjednodušší. Když o tom tak přemýšlím, tak letos asi na horský přechod (pozor, tenroktát to nebude Rumunsko!) vezmeme malou lahvičku s datlovým sirupem. Do jednoho snídaňového balíčku jsem přisypala doma karob, do druhého kokos, třetí jsem ochutila skořicí, čtvrtý jsem nechala jen tak... zkrátka aby to bylo trošku různorodé. Prvních pár dní naši ranní kaši vylepšovala čerstvá jablíčka, když jich už nebylo, zastal dochucovací a ovocnou funkci pytlíček sušeného ovoce, které jsme ráno při přípravě kaše nadrobno pokrájeli. Do suché směsi se ovoce dát bohužel nedá, jelikož by se to slepilo... Stejně jsme každé ráno vařili teplý nápoj a tak byla spotřeba plynu z bomby na kaše jen o trošku větší, protože vařené vody bylo více. Ve snídaňové tašce jsme měli jako bonus malý pytlíček se směsí oříšků, semínek, kakaových bobů a trochy třtinového cukru. Ten se hodil, když bylo třeba kaši trošku doladit.
 |
| Snídaně okořeněná polibkem chutná nejlépe (Rumunsko, Parang a Capatini 2014 - foto půjčeno od Hobba) |
 |
| Snídaně u jezera před horskou chatou - kaše je v pytlíčku, voda se vaří (Slovinsko, Juslké Alpy 2016) |
Oběd:
V běžném životě by se jednalo o hlavní jídlo dne, ale v případě horských přechodů se oběd odehrává někde na cestě. Zkrátka se jde a jde a když má většina skupinky hlad a nebo narazíte na nějaké opravdu krásné a vhodné místo, prostě kecnete na zem/pařez/kámen a do něčeho se zakousnete. V našem případě jsme se zakusovali pravidelně do sucharu, od první rumunské cesty přezdívaného lembas (tím se živil Jirka) či do žitného chleba, takzvané podrážky (toť pro změnu můj favorit) s namazaným "patifákem". Tyto paštičky vyrobené z tofu jsou takovým naším nejen cestovatelským best off, jelikož jsou bez lepku, bez masa, nepotřebují chlazení, jedden malý patifák je tak akorát k obědu pro jednoho člověka a to velké v pohodě pro dva. Balení je poměrně lehké a nezanechává příliš velký a těžký odpad, se kterým je pak třeba se po zbytek dní v horách tahat. K této super kombinaci se hodí čerstvá zeleninka. Aby byla nějaká změna, bereme s sebou většinou tak 2-3 konzervy tuňáka. Konzerva už je sice těžší a ani jako odpad není nic extra, ale takový tuňák v olivovém oleji, který můžete kápnout na týden starý tvrdý chléb, případně na suchar, který měkký nikdy ani nebyl, je v horách další báječnou věcí.
 |
| Náš klasický oběd - lembasy, patifák, trocha čerstvé zeleniny a krásný výhled (Rumunsko, Parang a Capatini 2015) |
 |
| Oběd na Bavelských jehlách - když se capká nalehko, tak si toho člověk může dát víc... (Korsika 2014) |
Svačinky:
Do této kategorie spadá vlastně všechno ostatní drobné mlsání, které vás drží po dobu pobytu v horách při životě. Tři jídla denně jsou fajn, ale mělo by jich být přeci pět a tak si rozpočítáváme na každý den pro 2 lidi nějaké čtyři mlsky, něco na dopoledne a něco na odpoledne. Osvědčenými dobrotami v tašce se svačinkama jsou datlové a různé jiné ovocné tyčinky, Alasky, pytlíky s oříšky a semínky (nejlépe doma namíchané směsky), sušené ovoce - zde pozor, pytlík na snídaně musí být opravdu jen na snídaně, jinak si ho vyžerete během svačinek a pak budete baštit suchou kaši. Dále s sebou rozhodně musíme mít vždy alespoň jednu 90% čokoládu a také je dobré napočítat pár kousků "kokína" navíc, zkrátka když přijde mlsná. Dají se vzít lízátka, různé bonbonky. Nakupuji většinou ve zdravých obchůdkách, kde je sortiment zboží bez přidaného cukru poměrně velký. Také s sebou vozím mandlovou pomazánku ve stejném balení, jako je patifák. Dlouho vydrží a přijde k chuti.
 |
| Svačinky s krásnými výhledy jsou nejlepší, ale konzumace je možná i za chůze (Rumunsko, Parang a Capatini 2015) |
 |
| Kde jsme vzali na cestách grep? Na nejvyšším vrcholu dne prostě jen tak ležel... částečně snězený, částečně oloupaný... a tak ho kluci dojeli :) Aneb vitamíny jsou v horách to nej. Tedy kromě slivovice! (Rumunsko, Parang a Capatini 2015) |
Večeře:
Stan je postavený, takže máte dočasnou střechu nad hlavou, nohy jsou konečně vysvobozené z pohorek a vy se povalujete v trávě a kousek od vás zurčí průzračně čistý horský potůček. Nebo se promrzlí a zmoklí klepete ve stanu, který stihnul zmoknout zvenku i zevnitř, než jste ho v tom dešti postavili, stejně jako vaše krosny, boty... Je více možných variant, ale není špatného počasí, jen nevhodného oblečení :)
V každém případě teď je ten čas, kdy si můžete dopřát nejdelší přípravu a lahodnou krmi v klidu strávit. Samozřejmě jste stále omezeni zásobami ve svých batozích a zásobou plynu ve vařiči, takže je opět potřeba, aby bylo vše co nejrychleji hotové. Naším řešením byla opět taška s večeřemi plná malých pytlíčků s jednotlivými porcemi na každý den. Nejmilovanější cestovatelské jídlo je v tomto případě polenta. Je vynikající, zasytí a také se dá krásně kombinovat s čerstvým sýrem, který na svých cestách při troše štěstí vyloudíte či koupíte od bačů. Další skvělou potravinou je červená čočka, těstoviny (kolínka a nebo jiné skladné druhy) nebo třeba rýže. V případě rýže je ale třeba sehnat takovou, která má velice krátkou dobu varu, "nejrychlejší" jsem tuším sehnala osmiminutovou. Občas je k sehnání v láku naložená zelenina balená v tetrapaku, ta je opět výhodná svým balením a minimem odpadu a dokážete tak na cestách vykouzlit i báječné rizoto. Abych ušetřila pytlíčky se surovinami, tak opět v pytlíku večeře míchám dohromady základní suchou surovinu dohromady se solí, sušenou mořskou řasou, pepřem. K výbavě na večeře patří nejvíce samostatných nádobiček a pytlíčků, protože základem všech jídel je: olivový olej, cibule, česnek (zejména vhodný do domoviny hraběte Drákuly), kostka parmezánu, pytlík sušených rajčat a alespoň dva pytlíky černých oliv. Pro účel cest kupuji olivy bez nálevu. Vydrží, ale nemusíte se tahat s váhou navíc. Opět mívám po ruce pytlík s mixem semínek, sušenou řasou, solí a pepřem. Tím jídla dochucuji. Také se nám osvědčil rajčatový protlak v tubě. Je ale dobré ho skladovat v uavíratelné krabičce, může vám svými ostrými rohy potrhat věci a nebo se po pár dnech udělá v obalu dírka a máte ho všude.
 |
| Večerní polenta s úsměvem (Rumunsko, Parang a Capatini 2015) |
To by bylo asi vše k jídlům samotným, ovšem sepsala jsem ještě takové desatero užitečných tipů:
1. Vezměte si s sebou alespoň dvojku poctivé slivovice. Pokud se do batohu vejde více, pak neváhejte!
Funkce:
- dezinfekce vnitřní - 1 lok po probuzení (pijete vodu z různých zdrojů a slívka vás ušetří střevních obtíží)
- dezinfekce vnější (rozbité koleno, škrábanec po prodírání se křovím)
- morální podpora (ráno se vzbudíte do deště, sněhové vánice apod. a nechce se vám vylézt ze stanu)
- slovník (potkáte domorodé obyvatelstvo, se kterým se díky tomuto nápoji okamžitě dorozumíte)
- oslavný drink (dobytí nejvyššího vrcholu výpravy, dne, dopoledne, odpoledne...)
 |
| Funkce slivovice: sbližovací - sbližování s domorodci (Rumunsko, Trascau 2011) |
 |
| Funkce slivovice: sbližovací - sbližování s domorodci (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
| Fuknce slivovice: sbližovací - s ostatními účastníky zájezdu (Korsika 2013) |
 |
| Funkce slivovice: morálku zvedající - se stejnými lidmi jako na předchozí fotce, kdy jsme si potřebovali dodat odvahu vydat se směrem do hor ve vytrvalém dešti (Beskydy 2014) |
 |
| Funkce slivovice: oslava dobytí vrcholu (Slovinsko, Julské Alpy 2016) |
 |
| Funkce slivovice: jen tak pro zábavu (námi objevené lázně na říčce Cheia - Rumunsko, Trascau 2011) |
2. Vezměte s sebou rajčata před dozráním a čerstvou okurku s paprikou. Hlavně rajčata poměrně dlouho vydrží a něco šťavnatého k zakousnutí bude v horách působit na vaše chuťové buňky jako božská mana. S každým kousnutím cítíte, jak vitamíny putují do vašeho lehce zbídačeného těla. Za stejně důležitá považuji jablíčka. Když se vám podaří vzít na každý den jedno, je to skvělé povzbuzení, i když něco váží.
3. Souvisí s bodem dva. Je třeba uzavřít rajčata (ideálně i další zeleninu) do plastové krabičky, ta je ovšem víceúčelová. I kdybyste zeleninu nebrali, vezměte si plastovou krabičku. Můžete v ní během cesty skladovat otevřené balíčky s jídlem, pytlíčky se solí, či další potraviny, jejichž balení je náchylné na protrhnutí a rozsypání po celém batohu. Vždy bude čím ji napěchovat, takže místo navíc zabere pouze svým ne úplně přizpůsobivým tvarem. Její víčko navíc využijete jako prkénko na krájení surovin do vašich jídel. Jednotlivé chody vždy vkládáme do větší látkové tašky, aby bylo jasné, kde je co uloženo.
4. Je dobré mít s sebou kromě velkých lahví/vaků s pitnou vodou ještě alespoň jednu lahev malou, klidně jen o objemu 0,2 L. A proč? Může se hodit, když narazíte na malinký pramínek, pod který zkrátka velkou lahev nenacpete. V případě vaků se poměrně často stává, že jsou v terénu víceméně neplnitelné a pak nad takovouto malou lahvičku není. Dále se stane užitečnou, když potkáte domorodce, který bude mít domácí pálenku na prodej (v balkánských zemích pálí každý). Máte jido čeho nalít.
 |
| Jedna malá petka zachránila celou výpravu před smrtí žízní (Rumunsko, Trascau 2011) |
5. Kuchyňské vybavení:
• Kvalitní nůž - já jsem dostala od Jirky jednou k Vánocům Victorinox a byl to ten nejskvělejší dárek
• Ešusy/misky/hrnky - my máme klasické dvojité hliníkáče s víčkem a hrnky bereme plastové z důvodu váhy, vždy do nich nacpeme kávu/čaje a další drobnosti, tím se uspoří místo
• Závětří - od té doby co jsem ho koupila, doba vaření se zkrátila a pokud silně fouká, tak je to superužitečná záležitost
• Stará utěrka:
- k zabalení chleba, aby neokoral, ale zároveň neplesnivěl
- k otření nádobí před sbalením do batohu
- možnost alespoň trošku kulturního stolování ve stylu ubrousku prostři se
• Sirky v nepromokavém obalu - nejlépe rozstrkané na několika místech. Bez sirek nevaříte a potažmo nejíte
• Ústřižek hrubé houbičky na nádobí a kousíček olivového mýdla - ideálně nakrájeného na kousky, případně si z takového mýdla a prací sody vyrobte gel a naplňte do malinké lahvičky. Důvodem je to, že ne vždy máte možnost umýt si ešus ve vodě. Ideální je pochopitelně čirý potůček s písčitým dnem, protože pískem vydrhnete z ešusu i ten nejlepivější sajrajt. Pokud jste ale odkázání pouze na své chabé zásoby vody, kde použijete na vymytí ešusu třeba jen pár kapek ranní rosy, stane se ten kousek houbičky neocenitelným pomocníkem. Vyrobený mycí gel je biologicky odbouratelný a lze ho použít jak na nádobí, tak na prádlo.
6. Oběd a svačinky na jeden den vždy dávejte na vršek krosny, kde se k nim snadno během chvilky dostanete. Vykrámovat během desetiminutové pauzy celou krosnu kvůli pišingru, to fakt není to, po čem toužíte :)
7. Vždy s sebou mějte alespoň o jednu snídani/svačinu/oběd/večeři více, než vám dle denních rozpočtů vychází. Nikdy nevíte, co vás přesně může potkat a to ani ne půl kilo váhy navíc se dá vždycky unést.
8. Co se týče jídla, máte-li možnost ochutnat místní pivo/pálenku/jídlo - směle do toho! Na takové věci vaše chuťové buňky hned tak nezapomenou...
(K tomuto bodu dodám, že med z macchiových keřů, který jsem si přivezla z Korsiky byl tím nejlepším medem, jaký jsem kdy jedla a když jsem nedávno zjistila, že známí jsou tam zrovna na dovolené, směle jsem je požádala, zda by mi skleničku přivezli... tak lahodný byl, že jsem já byla takto drzá a sprostě si řekla o dovážku, jelikož o tom medu jsem již třetím rokem snila a není nikde k sehnání...)
 |
| Borůvkový likér, který nás přiměl k cestě přes nejvyšší vrchol ve větru, dešti a 2 stupních nad nulou (Rumunsko, Parang a Capatini 2014) |
 |
| Srdeční záležitostí v Rumunsku se pro většinu z nás stalo pivo Ursus - medvěd (Rumunsko, Trascau 2011) |
|
|
 |
| Jakási domácí pálenka (Slovinsko, Julské Alpy 2016) |
 |
| Lasko pivo pod Triglavem (Slovinsko, Julské Alpy 2016) |
 |
| Placka u jezera Bled (Slovinsko, Julské Alpy 2016) |
 |
| Ursus a Jirkův špíz (Rumunsko, Parang a Capatini 2014) |
 |
| Ursuse není nikdy dost (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
| Ochutnávka Corsicacoly (Korsika 2013) |
 |
| Korsika byla poměrně dost labužnickou záležitostí... mejdan na pláži v Portu (Korsika 2013) |
 |
| Ochutnávka místních dobrot na závěr zájezdu (Korsika 2013) |
9. Co se týče všeho ostatního lokálního - kromě místních lihovin velice
ráda nasávám také místní kulturu. Z takového nasávání zůstávají zážitky
na celý život...
 |
| Pan domácí s paní nám přišli zahrát a zazpívat (Slovinsko, Julské Alpy 2016) |
 |
| Sbližování s domorodci za pomoci Dacie (Rumunsko, Trascau 2011) |
 |
| Nabídka odvezení zavazadla na koníkovi byla zamítnuta, ale s pánem jsme si poměrně příjemně popovídali. On rumunsky, my česky... (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) |
 |
| Místní folklór - slavnosti na jezeře Bled (Slovinsko, Julské Alpy 2016) |
 |
| Návštěva salaše, ochutnávka pálenky a nákup sýra (Rumunsko, Parang a Capatini 2014) |
 |
| Seznamování s domorodci (Rumunsko, Parang a Capatini 2014) |
 |
| Seznamování s rumunskou otcovsko-synovskou dvojicí a tříhodinový pokec v angličtině o jejich zemi, zvycích... (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) | |
 |
| Velký folklór! Sirné lázně ve městě Baile Olanešti (Rumunsko, Parang a Capatini 2014) |
 |
| Buchta od jeptišek v klášteře s povídáním (Rumunsko, Parang a Capatini 2014) |
 |
| Seznamování se salvamonty a zmijí růžkatou (Rumunsko, Valcan a Retezat 2012) | | | | |
10. Nebuďte jako Andrej :)
Že nevíte kdo to je a proč byste neměli být jako on? To bylo tak... Když jsme za vytrvalého deště (předzvěst událostí příštích!) vyráželi z Brna na naše zatím poslední rumunské dobrodružství, sedělo nás v celém autobuse devět, včetně našeho skvělého průvodce Hobba a pánů řidičů. Hobbo pronesl nějakou tu úvodní řeč a dodal, že nás bude v horách nakonec celkem osm, protože nabereme ještě jednoho člena výpravy v Bratislavě. Dojeli jsme na smluvené parkoviště a minutu po nás si to přihasil Smart, podvozkem málem škrabal asfalt ze silnice, jak byl naložený. Z auta vyskočil vyoký hubený klučina a z kufru pak vytáhl naprosto neforemný a velmi objemný bágl. Auto se rázem o deset čísel zvedlo od země. Postupem času jsme zjistili, že Andrej strašně rád vyráží do přírody, ale dosud nemá vůbec žádné zkušenosti s vícedenními výpravami natežko a ani nemá v okolí žádné lidi, kteří by na takové akce vyráželi a poradili mu, co vzít s sebou. A tak se slepě řídil tím, co našel na internetu. Kromě toho, že měl batoh sbalený příšerným způsobem, absolutně špatně rozloženou váhu věcí, takže byl téměř nenositelný, tak s sebou vezl úžasné skvosty, kterými nás bavil vlastně po celou dobu putování. Nejvíce kuriozit jsme zaznamenali ve chvílích, kdy jsme se nachomýtli k přípravě jídla. Zahlédli jsme ho tak vařit v těžkém teflonovém rendlíku s přidělanou rukojetí na velké plynové bombě, která poměrně pohodlně vystačí pro dvě osoby. Ranní kávu vařenou do skla míchal kovovou lžičkou (žádné odlehčené sklo, ale poctivá a těžká sklenka na kávu s nožičkou) a naprostým vrcholem byla jeho půlkilová sklenice s nutelou. Přečetl si totiž, že nutela je dobrým zdrojem sacharidů v horách. Ovšem o přendání do lehkého plastu nikde nepsali.
Celou dobu našeho putování jsme si ho tak chudáka dobírali, kdykoliv by se nám hodilo nějaké vybavení, které s sebou zkrátka člověk do hor nebere: "Andreji, nemáš krumpáč/pilu/autobaterii?" . Poslední dny už po zásahu ostatních členů výpravy Andrejův batoh vypadal poměrně foremně, ale jelikož se nám svěřil, že se v létě chystá ještě na jeden zájezd s Kudrnou, neodpustili jsme si s Jirkou dodatečně malý vtípek. Jel totiž do Albánie, kam měli namířeno i naši kamarádi a tak jsme jim poradili, aby se Andreje při představení zeptali, jestli nemá nutelu.
A jen aby bylo jasno, Andrej je skvělý kluk, na výpravě s ním jsme si užili spoustu srandy (a nemyslím tím teď na jeho účet) a pokud se ještě potkáme v horách, budu jedině ráda. Od roku 2015 toho nacestoval už mnoho, takže věřím, že pokud s sebou stále ještě nosí nutelu, tak jedině rozumné množství v lehké krabičce a sklínka na kávu zůstává zavřená doma v lince :)
 |
| Andrej a jeho neuvěřitelný batoh po několikerém přebalení (Rumunsko, Parang a Capatini 2014 - foto půjčeno od Hobba) |
 |
| O mnoho spokojenější Andrej bez batohu (Rumunsko, Parang a Capatini 2014 - foto půjčeno od Hobba) |
Na závěr bych ještě ráda dodala, že tento můj příspěvek budiž takovým oslím můstkem k receptům, které sem postupně budu také vkládat... takže připravte si ešusy, bude se jíst!
A aby určitě nezůstalo u planých slibů, vkládám rovnou recept na tu vysmátou polentu z fotky v článku:
Polenta se sušenými rajčaty a olivami
Suroviny:
- olivový olej
- cibule
- česnek
- polenta
- sušená rajčata
- černé olivy
- parmezán (nebo čerstvá brynza ze salaše)
- sůl, pepř, mořská řasa, rajčatový protlak
Postup:
V ešusu na olivovém oleji orestujeme nakrájenou cibulku a česnek, zalijeme trochou vody, osolíme. Přidáme nasekaná sušená rajčata. Když voda začne vřít, přisypáváme postupně polentu a za stálého míchání vymícháme v řidší kaši (polenta následně nasákne vodu a zhoustne, tak ať z toho nemáte nepoživatelnou hroudu!), tu ochutíme směsí soli, semínek, pepře a sušené mořské řasy, po odstavení z vařiče vmícháme napůlené olivy a zasypeme sýrem.
