úterý 18. dubna 2017

O hromadě odpadků a velké radosti...

Zbožňuji přírodu.
Na jaře pozoruji každý lístek, který vyrazí z odpočinuté země, beru do dlaní větve stromů a sleduji pučící pupeny, rozvíjející se lístečky, nemohu se nabažit vůně trnek, kochám se každou rozkvetlou kytkou, mám radost z podbělů, sedmikrásek, podléšek, šťovíku, jitrocelu, kopřiv, plicníků, orsejí... Zkrátka jaro je nádherné. Raší nový život.

Běhání po probouzející se Brdatce - 03-2017 (mobil)

Procházka v Divočině a plicník lékařský - 04-2017 (mobil)

Jaro se hlásí - běh do Rakovníka, foceno vedle nahlášené černé skládky - 04-2017 (mobil)


Mám vlastně ráda všechna roční období.
Léto a koupání v řekách, rybníkách, vlahé noci pod širákem, výpravy do hor, pozorování Perseidů, cvrkot cvrčků, snídaně na zahradě a čtení knížek v houpací síti s výhledem na naše krásné lesy.
Podzim - chuť jablka utrženého ze stromu, brambory před chvílí vykopané z voňavé hlíny s tvarohem a pažitkou, stromy, které během několika týdnů změní barvu a listnaté i smíšené lesy pak předvedou neuvěřitelný a nádherný krasohled , než voňavé listy dají své navždy sbohem teď už holým větvím a snesou se dolů, kde započnou proces tlení pokrytím vyčerpané země, aby ta mohla usnout zimním spánkem a měla zase napřesrok dostatek živin pro další generaci rostlin.
Zimu mám ráda ze všeho nejméně. Sice není hezčí pocit, než když po vycházce ve sněhu zalezeme doma k roztopeným kamnům s teplým čajem z bylinek, které jsem nasbírala a nasušila přes léto, ale takových dnů za poslední roky moc nebývá. Spíš je bláto, lezavo, nevlídno a především venku není kromě neopadavých jehličnanů nic zeleného, příroda spí, dny jsou krátké, zahrádka neplodí a absencí zeleně je o to více všude vidět ten hrozný bordel, který jsou lidé schopni do přírody vyházet.

Jsem věčný kochač, dokáže mě nadchnout opravdu vše, Jirka ví, že výběhy se mnou jsou tak trochu za trest - jé koukej ty trnky jak krásně kvetou a voníííí! Jé koukej, jak se ty stromy odrážejí v té louži! Jééé laně! Jééé brouček... zkrátka všude si najdu něco hezkého. Ale vnímáním toho krásného všude kolem o to více vystupuje i to, co do přírody nepatří, co můj mozek zkrátka nedokáže pochopit. Proč někdo, řekněme, že tedy příslušník rodu homo sapiens (člověk moudrý?!?), koupí v obchodě dejme tomu plechovku energetického nápoje, projíždí cestou do své cílové destinace lesem, mezitím plechovku vypije a tu pak prostě jen tak z otevřeného okénka auta vyhodí ven? Proč si dospělí, inteligentní lidé vyrazí na vyjížďku na kole, zastaví se na polní cestě, sní tatranku, vypijí pet lahev s vodou a vše to pohodí vedle cesty a v klidu odjedou zpět do civilizace, kde jsou na každém rohu k dispozici odpadkové koše, popelnice, kontejnery? Proč si rodinka vyrazí do lesa na nedělní procházku a rodiče i děti pohazují cestou odpadky? Proč, proč, proč? Mohla bych se ptát donekonečna a stejně bych se odpovědi nedočkala... Vždyť jedna jediná pet lahev bude v tom pangejtu ležet ještě dalších 400 let, než si s ní příroda dokáže nějakým způsobem poradit. Je mi z toho smutno. O to více, že tohle všechno kontrastuje s tou naší nádhernou přírodou, která nám mnohé dává a žádá si jen tolik, abychom si zpět do civilizace odnesli to, co jsme si s sebou přinesli. O mnoho radostněji mohla bych se kochat, když bych v lesích, na loukách a kolem cest nenacházela neustále stopy těch, kteří si přírody užívají, ale neváží...

Zbytky těžby dřeva - 04-2017 (mobil)

Vyhozená plechovka navíc přivázaná ke stromu... vskutku peklo! - 04-2017 (mobil)

Tenhle kelímek tu bude ležet dalších přibližně 70 let, pokud ho někdo nesebere... 04-2017 (mobil)

Kontrasty naší přírody - podběl a vedle pet lahev... - 04-2017 (mobil)

Pochutnali jste si? - 04-2017 (mobil)

Jezdívala jsem dříve poměrně často do práce na kole. Mezi poli a pak přes les. Mezi poli vedla silnička, kam smí jen vozy s povolením Lesů ČR a také tudy vede cyklostezka. Kolem cesty jsem denně smutně koukala na nekonečné množství plechovek, pet lahví, obalů od tyčinek až toho jednoho dne bylo dost. Do batohu jsem ráno přibalila dvě velké igelitové tašky a rozhodla se, že odpoledne, až pojedu domů tento úsek vysbírám. Jasně, pojedu na kole, když uvidím odpadek, tak zastavím, slezu, seberu, nasednu, pojedu... Nasedat brzy nemělo smysl a než jsem vysbírala kilometrový úsek od silnice k blízké osadě, měla jsem obě igelitky k prasknutí plné. Zrovna když už jsem přemýšlela, kam dát další petku, kterou jsem uviděla vedle silnice v příkopě, našla jsem vedle ní ležet i odhozenou igelitku. První várku odpadků jsem musela nechat na Amálii (na zahrádce kousek od kontejnerů zrovna paní okopávala jahody, tak jsem vysvětlila co dělám, kde se ten binec vzal a požádala, jestli jim to tam mohu zanechat v kontejnerech na tříděný odpad), zbylé tři kilometry k domovu znamenaly další asi hodinu a půl a tři další plné igelitky odpadků. Za tři dny jsem vyrazila na kole znovu. A když jsem na okraji cesty kousek od Amálie uviděla dva čerství obaly od sojového suku a lahev od Fanty (ano, pamatuji si to přesně), málem jsem se nad tou marností svého počínání a ignorací a bezohledností toho druhu lidí, kteří tohle bez mrknutí oka dokáží, rozbrečela.
Rozhodla jsem se však, že to není marné a že každý sebraný papírek má smysl.

Můj první úklid a malá část sesbíraného odpadu na 5km - 27.04.2015 (mobil)

Uplynou zhruba dva roky, během kterých jednou za čas vezmu pytle a vysbírám, co na té "mé" cestě zase přibylo. Ale vím, že je to málo, že to nestačí. Pořád častěji se mi v hlavě prohání myšlenka o uspořádání takové trošku organizované vycházky se sběrem odpadků u nás v okolí. Ale vždy když si to tak v mysli přehrávám, co je k tomu potřeba, tak narážím na stejný problém - odpadků je moc, do lesa autem nezajedu, abych je mohla odvézt a i kdyby ano, tak kam s nimi? Naši malou popelnici nám vyváží jednou za 14 dní a konťáky na tříděný odpad vyváží u nás v Divočině čistě náhodně. Myšlenka ale usilovně hlodá dál a já náhodou objevuji stránky dobrovolnické úklidové akce Ukliďme svět, ukliďme Česko. Odvoz odpadu si sice stejně musím zařídit sama, ale když vyplním pár základních údajů o svém záměru, dostanu pytle a rukavice. Tak to je super, to pomůže! Tohle je ten impulz, který jsem potřebovala, abych myšlenky proměnila v realitu, neváhám ani minutu, lokalitu mám vytipovanou, krásný rybník uprostřed lesa, k němuž je cesta lemována odpadky... Rozmýšlím se chvilku, zda zkusit o pomoc požádat starostku obce, pod níž spadáme a nebo běhajícího starostu nejbližšího města, který už mi v minulosti pomohl s likvidací objevené černé skládky? Volba padá na starostu, ten mě ještě tentýž den informuje, že o odpad je postaráno, odveze nám ho revírník z Lesů ČR, stačí se jen domluvit na místě svozu. Skoro dojatě volám panu inženýrovi Bledému a děkuji, že mě takhle podpoří, on na oplátku dějuje, že chci takovouto akci uspořádat, že mám chuť uklízet cizí bordel.
Během pár dnů je vše vyřízené, chystám plakáty a pozvánky. Ty facebookové sdílím se všemi přáteli z okolí, plakáty rozesílám starostům okolních obcí s prosbou o vyvěšení, Karel o úklidu mluví na tiskovce NS.
14 dní před akcí přichází materiální podpora, tedy rukavice a pytle, má mi přijít dost dětí, tak nechávám tisknout diplomy, aby dostaly něco za odměnu, nakupuji bonbony a doufám, že nebude úplně odporné počasí a že přijdou lidi...
Den před akcí od rána lije jako z konve, snad to přejde. Tvořím ještě krátký kvíz o třídění odpadu a Adélka mi pomáhá dát dohromady plakát s informací, jak dlouho se který materiál v přírodě rozkládá... Žvýkačka až 50 let, nedopalek cigarety až 15 let, plechovka až 400 let, sklo 1000 let, polystyren 10000 let - možná...

Jak dlouho musí příroda bojovat s odpadky?


8.4.2017, den D - ráno brzy vstávám, jdu ještě upéct takový rychlý bezlepkový a bezcukrový perník pro pomocníky. Počasí nic extra, ale neprší, to je hlavní. Nakládáme auto protibordelovou výbavou a jedeme na Tři Stoly. Jsem strašně nervozní, pořád se bojím, že nikdo nepřijede, ale za chvilku se nás schází 22, z toho osm dětí plus jeden pes (finální součet dokonce 23 + 2 psi :)). Schází se tu moji kamarádi, kolegyně z bývalé a současné práce, část našeho rodinného klanu, zamrzí jen neúčast kohokoliv dalšího, kdo by zareagoval na propagaci, která byla snad dostatečná.

Uvítání a kvíz pro malé pomocníky

Rozdělení pytlů a rukavic :)

Krátký kvíz pro děti, rozdělení úklidových pomůcek, rozdělení na skupiny a už jdeme lesem, děláme rojnici, abychom pokryli co největší prostor a mě letí hlavou a srdcem obrovská radost a vděk všem, kteří věnovali svůj volný den něčemu, co má smysl. Nejraději bych všechny objala a poděkovala každému zvlášť. Prostupujeme lesem a necháváme za sebou na několika místech pěkných pár pytlů odpadků, případně těžkých předmětů (pneumatiku, zástěrku z kamionu, kovové nádoby od olejů). Pečlivě ukládám do hlavy místa, kde zanecháváme pytle, abych pak mohla informaci předat panu revírníkovi. Celá skupina se schází u Volmaňáku, kde třídíme odpadky do jednotlivých pytlů, vážeme, popisujeme a celý tenhle "obraz zkázy", tedy nanošeného bordelu dokreslují mrtvé ryby, vznášející se břichem nahoru na vodě u okraje rybníka. Nepřečkaly zimu.

Mrtvé ryby u Volmaňáku


Když jsme kompletní, rozdávám diplomy, nakonec vyjde na každého i na dospělé. A nejkratší cestou pak míříme zpět k výchozímu bodu a po cestě opět sbíráme... Na odpočivadle už čeká Karel Filip se svou věrnou psí kamarádkou a jdeme jen tak ve čtyřech (+ psík) obejít ještě jeden menší okruh.
Nejvíc nepořádku se nachází podél silnic, ačkoliv jsou příkopy čerstvě vysbírané od silničářů, ale jejich záběr je asi jen do dvou metrů od silnice a i tam, kde by tedy uklizeno být mělo je odpadků více než dost. A dalším více překvapivým místem s nejvyšší koncentrací odpadu jsou pak lesy, kde právě probíhá těžba, případně místa s novou oplocenkou, či jakýmkoliv jiným zásahem lesních dělníků. Jak smutné, když lidé, co pracují v lese tam sami zanechávají takový binec. Výjimkou nejsou plastové a kovové nádoby od různých olejů, pneumatiky a pak zbytky od svačiny, tedy petky, plechovky, obaly.

8.4.2017 - úklid v okolí Volmaňáčku

8.4.2017 - úklid v okolí Volmaňáčku

8.4.2017 - úklid v okolí Volmaňáčku

8.4.2017 - úklid v okolí Volmaňáčku

8.4.2017 - úklid v okolí Volmaňáčku


Celou dobu měřím vzdálenost hodinkama, takže vím, že jsme vysbírali skoro 12 kilometrů po cestách i mimo ně. Dojedeme domů a já jsem šťastná, děkuji svým dvěma báječným nejvěrnějším pomocníkům, tedy Jirkovi a Áďě a ačkoliv padám únavou na ústa, cítím se skvěle. Zanechali jsme za sebou kus práce, něco dobrého se nám podařilo. Ještě sedám k PC a zasílám panu revírníkovi mapku se zakreslenými místy, kde jsme museli nechat pytle. Domluvili jsme se totiž předběžně na dvou svozových místech, nakonec je jich devět... Je večer, den strávený uklízením v lese je za mnou a já vím, že tohle nejde jen tak uzavřít a říct si, dobrá práce, teď ať se činí jiní. Vím, že chci a musím pokračovat. Dnes jsem na vlastní oči poznala, že je spoustu lidí, kterým příroda není lhostejná, kteří se nechtějí smířit se smetištěm, ve které se postupně mění naše okolí. Ale co dál? V hlavě se rodí plán...

Pokud stále ještě čtete moji úvahu/reportáž/výzvu (ano, to vše v jednom), pak věřím, že proto, že i vy patříte do skupiny těch, které nepořádek v přírodě pobuřuje a rozesmutňuje, stejně jako já kroutíte nechápavě hlavou a říkáte si "jak tohle někdo může udělat". Ale co s tím? Ano, přistihnout tak třeba majitele matrace, kterou naložil na auto, odvezl na kraj lesní cesty (2 kilometry od skládky mimochodem) a tam ji pohodil, měla bych pro něj mnoho nepěkných slov a napadají mě fráze o sekání rukou. To se ale asi málokomu podaří, nachytat takového "vyhazovače" při činu a mohlo by to asi také být o hubu. Co tedy můžeme dělat?
Jednou možností, které jsem začala využívat tam, kde na to sama nestačím je aplikace (mobilní i webová) zmapujto.cz. Vložíte foto s místem výskytu, informací o rozsahu skládky a pak čekáte. Hlášení jsou dále předávána na příslušnou obec. Jak s ní naloží je pak už jen na obci a sama jsem zatím vkládala poměrně nedávno tři hlášení, takže zatím nedokážu říci, jestli a jak dobře to funguje, asi bude hodně záležet na obci, jak se k tomu postaví.
No a ta další aktivnější možnost, kterou chci sama nabídnout? Z úklidové akce mi zbylo pár pytlů a párů rukavic, nepořádku v okolních lesích je stále více než dost, zřizuji tedy na facebooku novou skupinu - Úklidovou četu. V nepravidelných intervalech (přibližně jednou do měsíce, jak čas dovolí) nasdílím mapku krátkého okruhu kolem pěti kilometrů a budu doufat, že se ke mě někdo další přidá a pomůže mi s vysbíráním dalšího kousku přírody. Každý pár nohou a rukou přijde vhod a tak doufám, že s odpadkovými pytli po lesích a lukách nebudu courat sama.

Co napsat závěrem? Nedělám si iluze, že lidi přestanou vyhazovat odpadky do přírody. Jen tak trochu ve skrytu duše doufám, že lidí, co přiloží ruku k dílu a sem tam něco uklidí bude časem více, než těch, co ten bordel dělají a že se třeba jednou budu moci proběhnout po svých oblíbených okolních trasách, aniž bych se musela "kochat" pohledem na odhozený papírek.

odkaz na úklidovou skupinu:
https://www.facebook.com/groups/100519483845838/

odkaz na aplikaci zmapujto.cz:
http://www.zmapujto.cz/


PS: Všechny odpadky, které vidíte na výše uvedených fotkách byly vysbírány! :)

3 komentáře:

  1. Klobouk dolu, asi s tim pár lidí zaspamuju;)
    Myšlenka Úklidový čety je výborná, určitě bych se s holkama v rámci časovejch možností někdy zůčasnil, ale Face.... nemam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bratře díky moc i za vaši účast. Nevadí, já ti to pošlu i do mailu, neboj!

      Vymazat